..Přeskočím článek (či zápisek) o mém (ne)příteli a vrhnu se na článek můj expřítel..

Mám v sobě půl litru finský a tak zas přemýšlím o svým ex. Ač se to po dvou letech, co spolu nejsme zdá absolutně nemožné (zvláště, když jsem se s ním rozešla já..)   A teď je tu to, co mě čas od času napadá ,, Je dobře že jsem to udělala?".. Říká se, že člověk nikdy nemá litovat toho, co udělal, protože to v té chvíli udělat chtěl.., ale tomu, aby vám to nehlodalo v koutku mysli, zabránit nelze. Ano jistě, teď mám o dost staršího přítele, takže mám to, o čem jsem si s předchozím mohla nechat zdát - auto, peníze.. Ale kde je ta volnost, to zamilované blbnutí přes den a řádění po nocích? Jsem spokojena? Mohu být spokojena, když trávím dny s přítelem doma nebo na brigádě? Takže se vracím k tomu - kde je to co mi chybí, to blbnutí, neřešení ničeho, pošťuchování, hlasitý smích a líbání se, bez toho aby člověk přemýšlel co si druzí myslí..  UKONČILA BYCH TO TÍM, ŽE JE TO PROSTĚ V HAJZLU..